Obsah

Sbohem lásko            W. Matuška

               C     F      G7       C     F  G7 
1.     Ať bylo mně i jí tak šestnáct let,
       C           ami           dmi        G7  
       zeleným údolím jsem si ji ved,
            C          C7            F           fmi  
       byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct,
               C             G7          C F     C 
       když na řasách slzu má velkou jako hrách.

       C7      F              dmi          emi       ami  
Ref.   Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid,
              dmi          G7        C        C7 
       žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý,
       já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát,
       nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.

2.     A tak šel čas, a já se toulám dál,
       v kolika údolích jsem takhle stál,
       hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč,
       bůhví, co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč.

Ref.

Rec:   Já nevím, kde se to v člověku bere
       ten neklid, co ho tahá z místa na místo,
       co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený
       jako většina ostatních, aby se usadil,
       aby dělal jenom to, co se má, a říkal jenom to,
       co se od něj čeká, já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt.

Ref.